Hero's Journey- Fantasy story

14. července 2017 v 23:38 | Nina |  Článečky
Ψ
2
Po čtyřech hodinách cesty mě začala bolet noha, která byla zasažena šípem. Přesto, že jsem ji vyléčila, moje schopnosti léčit nebyli tak dobré, jako schopnosti pravých elfů. "Hele dáme si na na chvíli pauzu, jo?" zafuněla jsem a zastavila se. Haydn se také zastavil, tak jako Jeff. Podíval se na mě a zarazil se na díře v kalhotách na mém stehnu, kde předtím trčel šíp. "Skvělá trefa." řekl Haydn a klekl si přede mě. "Namyšlenej idiote…" zamumlala jsem. Haydn se jen ušklíbl a položil mi ruce na stehno. Ihned jsem vyjekla: "Co to sakra děláš?!" Haydn mě ale neposlouchal a já za chvíli ucítil příval energie, který se mi vléval skrze jeho ruce do těla. Zalapala jsem po dechu a zavřela oči. Bylo to jako by se mě dotkla sama příroda, Matka příroda. Jeff to sledoval s rozšířenýma očima, protože on byl spojen s přírodou.

Po chvíli energie přestala proudit a on své ruce odtáhl. Ladně se postavil znovu na nohy a podíval se na mě. Vydechla jsem a konečně znovu oči otevřela. "D-Děkuji." řekla jsem mu. Uklonil se: "Nemáš za co, sestro." S tím se otočil a znovu se dal do pohybu. Zírala jsem na něj. "Počkej, ale i tak bych ráda malou přestávku!" zakřičela jsem. Haydn se zastavil. "Už to není daleko. Přestávka není třeba." řekl a šel dál. Povzdechla jsem si a podívala se na Jeffa. Ten měl pořád ten překvapený pohled. "Tak pojď…třeba tím myslí, že je to deset minut cesty." drkla jsem do něj, abych ho probrala. Jeff sebou cukl a zaculil se na mě. "To bylo něco úžasnýho! Skoro, skoro jako bych viděl i Pana!" řekl mi s úsměvem na tváři, až se mu zatřepala kozí bradka. Usmála jsem se a následovala jsem Haydena.

Opravdu jsem myslela, že "není to daleko" znamená deset minut cesty… Ale byla to další hodina cesty. Zatracení Elfové! Honilo se mi v hlavě, že jsem si ani nevšimla, že už jsme tam. Naskytl se mi nevídaný pohled na bránu do říše. Byly to obyčejné dva sloupy, ale ihned po vyslovení tajného hesla se nám naskytl pohled na velkolepé zářící dveře. Bránu hlídalo snad dvacet Elfů. Většinou, v době neválčení, u brány stálo jen pět, ale je vidět, že situace je opravdu špatná. Všichni jsme se uklonili sobě navzájem a nakonec se brána otevřela. Ten pohled, který se mi naskytl, byl úplně stejný, jak jsem si ho pamatovala. Nic se nezměnilo. Zhluboka jsem se nadechla a nasála nádhernou vůni květin. Jeff byl také okouzlen. Najednou ke mně přiběhla dívka. "Aino!" zakřičela na mě a vrhla se mi do náruče. Zírala jsem na ni překvapeně, neschopna slov. Jeff vypadal stejně jako já. "Aino! Ty ses vrátila! Věděla jsem, že přijdeš!" mumlala mi do oblečení.

Po chvilce se odtáhla a zadívala se mi do očí. Neměla jsem tušení, kdo to může vlastně být…Lóta! Vyskočilo mi do mysli. Ano! Je to ona, ty oči. Modřenkové oči! Ihned jsem si ji přitáhla do náruče a pohladila ji po zlatavých vlasech. "Lóta, moje malá Lóta…" zamumlala jsem. Odtáhla se ode mě. "Už nejsem malá, už je mi čtrnáct let!" řekla mi hrdě. Usmála jsem se na ni a pohladila ji po tváři. "Ano, máš pravdu, vyrostla jsi do krásy." řekla jsem jí. Začervenala se pod mými slovy. Podívala jsem se na Jeffa. "Ehm, tohle je můj kamarád Jeff." představila jsem jí Jeffa. Ten se ihned uklonil a řekl: "Je mi potěšením, poznat Aininu krásnou přítelkyni." Lóta se pod jeho slovy opět začervenala, až vypadala jak květy vlčího máku. Vyrušil nás hlas Haydena. "Královna vás očekává." řekl s vážným výrazem. Povzdechla jsem si. Královna Ettelwen. Moje nevlastní matka. Lóta mi stiskla ruku a ustoupila ode mě. "Budu na tebe čekat, musíme si toho tolik co vyprávět." řekla mi. Přikývla jsem a odpověděla: "Potom si tě najdu." Lóta odešla a já se zaměřila na Haydena. "Můžeme jít." řekla jsem mu.

"Pojď, Jeffe." houkla jsem na Jeffa, ale Haydn mě zastavil. "On ne. Jen ty, sama." řekl mi. Koukala jsem na něj nevěřícně. "Fajn." zavrčela jsem. Otočila jsem se na Jeffa. "Uvidíme se potom." řekla jsem mu. Ten mi stiskl rameno na povzbuzení. "Hodně štěstí." popřál mi a ustoupil z cesty. Následovala jsem Haydena. Vedl mě podél řeky, kde si hrály děti. Jakmile mě spatřily, zastavily se. Jejich očka zářila zvědavostí po tom, kdo jsem. Usmála jsem se a zamávala jim. Rozpačitě začaly utíkat domů. Přešla jsem to. Sledovala jsem Haydena. Byl tolik podobný našemu otci. A zároveň my, jsme byli tak odlišní. Já a moje černé vlasy, které ve slunečním světle dávaly odlesky do fialova, po matce. Obličej jsem měla také po matce, ale když se jednalo o oči… Oči jsme měli oba po otci. Blyštivě zelené oči, které se propalovaly do kůže při pohledu na ně. Postavu jsem samozřejmě zdědila také po matce, nebyla jsem tak vychrtlá jako elfové. Měla jsem tak akorát tvary, které mě spíše přivlastňovaly k čarodějnické krvi, než elfí.

Z mého přemýšlení mě vrthl Haydn. "Jsme tu. Teď už můžeš jít sama." řekl mi a ukázal na kamenné schody, které se plazily na vrchol kopce. Přikývla jsem a nadechla se vzduchu, který se mi už nedostával. Šla jsem po schodech a stoupala jsem výš a výš. Okolo mě poskakovala zvířátka, a nejen ta, ale i různé bytosti světla. Okolo mě proplulo malé stvoření, připomínající světlušku. Zastavila jsem se a podívala se na ni. Ano. Byla to světluška. Ani jsem si neuvědomila, že už je skoro večer. Zadívala jsem se skrze otvory v korunách stromů. Slunce skoro zapadlo. Noční bytosti mě vítají. Znovu jsem se zadívala na tu světlušku. Ta mě pozorovala přímo se zaujetím. Najednou se objevily další a další, až mě skoro zahalily. Sledovala jsem je s rozšířenými zorničkami. V tu chvíli se mi zastavil dech. Ony… ony se mi poklonily! Všechny světlušky se postupně poklonily. Poklona od bytostí světla znamená požehnání. "Děkuji." zašeptala jsem a uklonila se jim taky. Jakmile zmizely, přede mnou se rozprostřel prostor s malou kaplí. A uprostřed stála královna Ettelwen. "Vítej doma, Aino. Dcero Eruwenova." nesl se vzduchem její hlas. Ano… Domov.

Uklonila jsem se a čekala na pokyn. Královna lehce hnula rukou, čímž mi naznačila, abych se k ní připojila. "Vím, proč jsi tady." řekla mi, když jsem si k ní přisedla. "A jaká je Vaše odpověď?" zeptala jsem se jí. Ettelweniny pronikavé oči se vpily do mích. "Jsi tak podobná svému otci, vždy odhodlaná chránit to, co je ti blízké." řekla mi místo odpovědi. Pod jejími slovy jsem se nervózně ošila. Vždycky jsem si spíš myslela, že se chováním podobám své matce, ne otci. Elfímu otci…"Pověz mi, dcero Eruwenova, jak chceš tuto válku ukončit?" zeptala se mě. "J-já…" nenacházelo se mi slov. "Já chci zničit Baltazara. Ale nejdříve musíme skončit válku mezi říšemi, pokud se říše usmíří a spojí, máme šanci ho porazit." řekla jsem s odhodláním v hlase.

Ettelwen mě zkoumavě pozorovala. "I Vy musíte zastavit tu válku, válku mezi říší Víl a Vaší říší." řekla jsem a doufala, že jsem ji nějak neurazila. Ettelwen se zablyštily oči. "Říše Víl ukradla náš klenot, měsíční kámen, který zajišťoval neviditelnou ochranu naší říše. Neukončíme válku, dokud ho nezískáme zpátky." řekla pevným hlasem. Nadechla jsem se k protestu, ale Ettelwen mě přerušila. "Můžeš odejít, odpovědí na tvé otázky se ti dostalo." řekla mi. Zachmuřila jsem se, ale už jsem nic neřekla. "Děkuji Vám za Váš čas." řekla jsem jí, uklonila se a postavila k odchodu. Ettelwen jen tiše seděla. Odešla jsem a ani se neohlédla. Fajn… Takže musím jednat s říší Víl a dostat měsíční kámen zpět do říše Elfů. To zní jako ohromná zábava. To už mě ale tma zahalila.


Když jsem sešla po schodech dolů, čekal na mě Haydn. Když viděl můj výraz, ušklíbl se. "Mohla sis ušetřit to ponížení, dal bych ti odpovědi na tvé otázky též." řekl mi. "Nech si řeči na koledu." zavrčela jsem a odvrátila se od něj k odchodu. "Aino." zavolal na mě. Neotočila jsem se, šla jsem dál. "Můžu ti pomoct." srovnal se mnou krok. "Nech mě být, jak TY mi můžeš pomoci?!" odfrkla jsem si. "Je to prosté. Vydám se s tebou najít měsíční kámen." odpověděl mi. Zastavila jsem se. Takového jsem ho neznala. "Co? Co jsi to řekl?" nechápavě jsem se na něj podívala. Haydn se mi zadíval do očí a znovu mi řekl: "Vydám se s tebou získat měsíční kámen zpátky." Najednou jsem měla pocit, že nejsme zas tak odlišní. Že je to opravdu přeci jen můj bratr…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama