Hero's Journey- Fantasy story

22. ledna 2016 v 21:45 | Nina |  Povídky

Ψ
1
Už jsem vám říkala, že nemám ráda, když se na mě křičí? Ne? Tak teď to říkám...
Seděla jsem na kameni, který byl na okraji divoké řeky, a hádala jsem se se svým kamarádem Jeffem. Jeff je satyr, a ti někdy můžou lézt pěkně na nervi. "Hele, podívej se. Nemám nálada tu diskutovat o tom, že jsem to zpackala...Nemusíš mi to servírovat pod nos pořád...Prostě se to stalo. Tečka. Můžeme se pohnout dál, takový je život." řekla jsem mu naštvaně a hodila kamenem do vody. S tichým žblunknutím se ponořil do té divoké a temné řeky. Jeff si založil ruce na prsou. "Prostě se to stalo? Aino...vzpamatuj se. Patříš mezi prvotřídní čarodějky, to že jsi to pokazila ti může zničit kariéru!" řekl mi s opovržením v hlase.

Trhla jsem sebou. Kariéra. Pff...na tu se v této době už nikdo neohlíží. "Jsme ve válce, a ty mi tu budeš říkat o kariéře. Na tu teď všichni dlabou! Nikoho nezajímá, že máš diplom z Čarodějnický školy nebo, že jsi vystudoval Prvotřídní čarodějnickou školu v Hearthrow! Teď tu jde jen o to, stále dýchat. Všechny světy jsou ve válce...říše Víl, říše Elfů, říše Čarodějů..." rychle jsem vstala a narovnala se, až mi spadly mé černé vlasy do očí. Jeff už nic neřekl, jen se na mě pronikavě díval. Věděl, že mám pravdu. A to, že jsem zpackala jeden úkol není konec světa. Jenže, pravdou bylo, že mě to štvalo. Nikdy jsem nechtěla nechávat nedodělanou práci. A hlavně, když šlo o démona...

Jeff se mě jemně dotkl mého ramene, až jsem sebou škubla. "Aino...je mi to líto. Neměl jsem ti říkat takové věci, nebyla to tvoje vina, měl jsem dávat na něj větší pozor, a..." v půlce věty jsem ho utnula. "Ne...rozhodně to nebyla tvoje vina, všechno beru na sebe, měla jsem být pozornější." řekla jsem a stiskla mu rameno. Jeff se na mě usmál. Zvedla jsem tašku, která mu ležela u noh a podívala jsem se do dálky, protože jsem uslyšela zapraskání větví. "Dobře, takže se vydáme na Východ? Říše Elfů? Neb radši říš..." než stihl dokončit svoji větu, zastavila jsem ho. "Pšt...někdo tu s námi je." řekla jsem co nejtišeji, aby to ale uslyšel. Jeff se pomalu otočil a podíval se stejným směrem jako já. Rychle jsem položila tašku zpátky na zem a vytáhla svůj meč.

Než jsem ale stihla zareagovat, proletěl okolo mě šíp, a jen tak mě minul. "Schovej se za strom!" zakřičela jsem na Jeffa a snažila se vyhnout dalším a dalším. Jeden šíp mě ale zasáhl do nohy, a já se svalila na zem za velký vyvrácený strom. "Sakra!" zaklela jsem a snažila se vytáhnout šíp z nohy. Použila jsem kouzlo, které mi mělo vytáhnout šíp z nohy. Bohužel kouzlo ale neovlivnilo bolest, která poté následovala. "Do prkenný hůlky!" zafuněla jsem. A uzdravila si zranění. "Kdo jsi a co po nás chceš?!" zakřičela jsem, když se mi podařilo vrátit se zpět na nohy. "Jste tu, abyste zabili naši královnu! Musíte zemřít!" řekl ten útočník. Přišlo mi jako by to říkal někde z korun stromů. Přemýšlela jsem, kdo to může být. Kdo umí lézt po stromech, no...spousta bytostí to umí...

A pak mě to trklo. Elfové! "Hej, Elfe! Nejsme tu, abychom někoho vraždili! Jdeme z bitvy u Křížků! Musíš mi věřit! Mé jméno je Aina, Aina z rodu Belwelchů!" Šípy okamžitě ustaly. Podívala jsem se na Jeffa, který vypadal, že vypustí duši. "Jsi v pohodě?" zeptala jsem se ho. Přikývl. Najednou jsem na sobě ucítila pohled. Podívala jsem se do koruny stromů, odkud na mě zhlížel elf se stříbrnými vlasy. Usmíval se. Ihned jsem věděla o koho jde, podle jeho zelených pronikavých očí. Mích očí. Ano. Byl to Haydn. Princ Haydn. Syn Elfí královny Ettelwen. "Opět se shledáváme, dcero Eruwenova." ušklíbl se a mě přeběhl mráz po zádech. Řekl jméno svého otce...a mého. Můj nevlastní bratr...

Elegantně seskočil ze stromu, přesně vedle mé tašky. Ihned mu do obličeje zabloudilo pár stříbrných vlasů, ale rychle si je zastrčil za uši, čím se mi naskytl pohled na jeho špičaté elfí uši. Přesně jako moje...Rychle jsem zahnala potřebu si sáhnout na své uši a probodla Haydena pohledem. "Příště, když mě budeš chtít přivítat, stačilo by říct něco jako, "ahoj"..." řekla jsem mu vyčítavě a popadla jsem tašku ze země. Haydn se jen ušklíbl a podíval se na Jeffa. "Pořád trávíš čas s tímhle stvořením?" řekl a shlédl ho od hlavy až k patě. Ten se nervózně ošil. "Hele, važ slova, Jeff je můj nejlepší kamarád, takže takhle o něm už nikdy nemluv!" naštvala jsem se a přehodila si tašku přes ramena.

Haydn jen pokrčil rameny a ladně přešel ke mně. "Ach...sestro má...To ty bys měla vážit slov, které patří budoucímu králi Elfí říše." Zamračila jsem se, ale než jsem stačila něco říct, Jeff promluvit. "Cože? Setra? Ta jako, že?...Počkat jak je to vůbec možný??!" dožadoval se vysvětlení ubohý nechápavý Jeff. Povzdechla jsem si. "Jsem napůl čarodějka a napůl elfka...moje matka je čarodějka a můj otec..." polkla jsem. "Můj otec byl elfí král Eruwen." zakončila jsem svoje vyprávění. Jeffovi spadla ústa. Zatahal si za svoji kozí bradku a přešlápl na kopýtkách. "Nikdy jsi mi nic neřekla..." vyčetl mi. Opět jsem si povzdechla. Jo, neřekla jsem mu pravdu, protože jsem té pravdě sama nechtěla věřit. "Jak to, že nemáš elfí uši?" zeptal se mě Jeff překvapeně.

Haydn nás jen sledoval s pobaveným výrazem. Zašklebila jsem se na něj a odhrnula si vlasy z ucha. Rázem jsem měla zvláštní pocit...jako...jako by mě sama příroda volala. Jakmile jsem usoudila, že podívané bylo už dost, schovala jsem ucho znovu pod vlasy. Jeff na mě zíral s úžasem, který mu plál z očí. Pak se najednou přesunul blíž a zadíval se mi do očí. "Ach! Ty oči!" zalapal po dechu a podíval se na Haydena. "Tak tohle je opravdu pozoruhodné!" řekl Jeff úžasle. Protočila jsem očima a šťouchla ho do boku. "Na tom není nic úžasného..." řekla jsem mu a otočila se na Haydena. "A teď...teď mi řekni, proč jsi pořád ještě tu." zeptala jsem se ho. Stočil na mě svůj vážný pohled. "Jdete se mnou." odpověděl mi.


"Brzdi...nikam s tebou rozhodně nejdu..." zaprotestovala jsem, ale Jeff mě zarazil. "Aino, právě proto jsme tu...jsme na cestě tam." řekl mi. Zachmuřila jsem se. Měl pravdu. Museli jsme tam, a poté do říše víl. Musíme se spojit. A konečně porazit démona Baltazara. Povzdechla jsem si. "Fajn, vezmi nás do své říše..." zamumlala jsem znechuceně a podívala se na Haydena. Ten se pobaveně ušklíbl, jako by si užíval podívané na nás. "Následujte mne..." řekl, ladně se otočil a zamířil hlouběji do lesa. Nadechla jsem se a podívala se na Jeffa, který mi svůj pohled oplatit. Fajn...mířím do svého druhého domova, bezva...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama