Obraz Doriana

12. prosince 2013 v 17:18 | Nina |  Povídky
Přemýšlela jsem, jaké by to asi bylo setkat se tváří v tvář jemu. Dorianu Grayovi. Krásnému, dříve naivnímu Dorianovi, lamači dívčích srdcí. Byl by pořád tak krásný jako dřív? Byl by vůbec naživu?
S těmito myšlenkami jsem zavřela knihu Obraz Doriana Graye a rozhodla se jít podívat na půdu, kde prababička schovává přesně takhle úžasně čtivé knihy od "zakázaných autorů". Když jsem otevřela těžké dveře vedoucí sloupkem úzkých schodů na půdu, měla jsem pocit jako by na mě někdo tichounce volal. Otočila jsem se, ale nikoho jsem nezaregistrovala. Trochu vyděšeně, ale jen trochu, jelikož nejsem takový strašpytel, jsem zavolala do prázdna: "Haló?! Je tam někdo?!". Nikdo ani nic se neozvalo. Plácla jsem se přes čelo a se smíchem jsem si řekla: "Jsi blázen...". Pomalu jsem se vydala po schodech nahoru.

Když jsem se došplhala až na poslední schod, tak jsem měla pocit, že snad vypustím duši. Pomalu jsem se začala vzpamatovávat a jakmile jsem mohla zas normálně dýchat, tak jsem se rozhlédla po půdě. Půda ale nevypadala jako půda, byl to spíše starý malý pokoj a vikýřem. Všude se válely snítky papírů a oblečení. Pokoj byl obléhán ze všech stran starými almarami, které vypadaly, že se každou chvílí zhroutí na zem. Začala jsem se přehrabovat různými starožitnostmi. A v tu chvíli jsem ho našla.

Byl schovaný za jednou ze starých almar, zabalen do jemného plátna. Opatrně jsem ho vzala a odnesla na světlo, které sem prosakovalo skrz vikýř. Nadechla jsem se a rychlým pohybem strhla z něj plátno. Na chvíli jsem nic neviděla, jelikož mě oslepil husté mračno prachu, který se usadil za ta léta na plátně. Když prach zmizel, a já se mohla podívat na obraz, myslela jsem si, že snad sním.

Na obraze byl Dorian Graye! Zamrkala jsem úžasem. Najednou se za mnou ozval melodický hlas. "Tehdy jsem byl ještě naivní malé dětsko..."řekla ta osoba. Leknutím jsem zakopla o svoji vlastní nohu a řítila jsem se k zemi. Zavřela jsem oči a očekávala bolestný pád, který se naštěstí nekonal. Ta osoba se rychlostí blesku dostala až ke mně a chytla mě za pas, až jsem se ocitla v její náručí.

V té chvíli jsem se otevřela oči a podívala se konečně na toho člověka, který mě zachránil. Strnula jsem, neschopna jakéhokoliv pohybu, jelikož jsem se dívala na člověka z obrazu. Na samotného Doriana. Musela jsem se tvářit buď vyděšeně či jako blbec, protože mě poté ihned postavil na zem. Zůstala jsem na něj civět. Začal se smát na celé kolo. "Udivujeme jak se lidé za tu dobu změnili!"sdělil mi mezi smíchem. To už jsem se zmohla na slovo: "Cože?!". A pak jsem si uvědomila, o čem to vlastně hovořil. "Jak to, že ty..."zakoktala jsem a ukázala na obraz.

Podíval se na mě a zároveň na obraz a promluvil: "Ano...tohle jsem já.". "Musím uznat, že Basilovi se velmi povedl." "Je to má věrná kopie...." Přešel k obrazu a pomalu přejel svými dlouhými prsty přes rám obrazu. Koulela jsem na něj očima a pak jsem ze sebe vydala větu: "Já sním a nebo je to skutečnost?" Ohlédl se za mnou a usmál se. "Co by jsi brala více, hm?"řekl mi medovým hlasem.

Zasmála jsem se. "Brala bych tu druhou možnost."řekla jsem mu. Usmál se a přešel ke mně blíž. Vzal mi pramen mích vlasů a schoval mi jej za ucho. "Nikdy se neměň...zůstaň napořád taková jaká jsi.". "Neudělej stejnou chybu jako já...." Pak mi vzal obličej do dlaní a zadíval se mi do očí. Hltala jsem každý jeho pohled a pořád jsem si připadala prázdná. Začal se sklánět k polibku a když už se naše rty skoro dotýkali a já zavřela oči, tak Dorian zmizel a spolu s ním i polibek.


Stála jsem tak jako dub a pusu měla našpulenou jak kapr o Vánocích. "Ach jo...!" povzdechla jsem si. Vzala jsem do ruky plátno a znovu jím obraz přikryla. Obraz jsem vrátila na stejné místo, kde jsem ho našla. Otočila jsem se a razila jsem si to ke schodům. U schodů jsem se otočila a naposledy se zahleděla na místo, kde byl schován Obraz Doriana Graye. "Někdy příště..."zašeptala jsem do prázdna pokoje a odešla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nora Nora | E-mail | Web | 30. prosince 2013 v 9:53 | Reagovat

Já to nepochopila :( ale je to skvělý přečetla jsem to se zatajeným dechem!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama