Já a má druhá literární polovička

2. září 2013 v 21:43 | Nina |  Povídky
Můj literární příspěvek do soutěže: literární hrdina- Dimitri Belikov
kniha- Vampýrská akademie ( Richelle Mead )

-Já a má druhá literární polovička-

Byl podzimní večer a já se procházela okolo staré, již dávno zavřené školy. Její mohutná, vzácně vypracovaná železná vrata jako by mě volala. Zastavila jsem se a otočila se. Nikdo nikde. Přesto jsem se vydala k nim. Se hlučným skřípotem se mi je podařilo otevřít. Najednou se vrata sama otevřela a já zjistila, že na nádvoří už nejsem sama...
Okolo mě proudily davy lidí. Měli příliš světlou pleť a já si uvědomila, že některé z nich znám...jen si vzpomenout odkud je znám..."O můj bože..." skoro jsem vykřikla. Tam v rohu...to to je přece Lissa Dragomirová! "Páni!" prohlásila jsem úžasle. A pak jsem ho uviděla- Dimitrije Belikova- tmavý dlouhý plášť vlál za ním a jeho dlouhé vlasy se vířily okolo něj, a nakonec jeho tmavé oči, ve kterých by se každá dívka utopila...a to s radostí. Zamžikala jsem, když jsem zjistila, že stojí už vedle mě a usmívá se na mě tím svým sexy usměvem, který tak zbožnuje Rose...
Počkat?! To je jako bych byla přímo v knize a zažívala to co prožívala Rose Hathawayová. Ale já nejsem ona. Já jsem já. A jmenuji se Anna... Oplatila jsem mu úsměv. "Za pět minut v tělocvičně." řekl mi a pomalu šel zpět k budově školy. Nechápavě jsem se na něj dívala jako totální blbec. Ještě se pak otočil a zavolal na mě: "A nezpozdi se...jinak budeš mít kolečka běhání navíc." Cože?! řvalo mi v hlavě. Pak jsem se ale dala rychle do pohybu. Takže to není jen sen...jsem skutečně zde a s ním! Do tělocvičny jsem přišla přesně a ani jsem nezabloudila. A on tam byl...opíral se o stěnu a čekal na mě. Rychle jsem se šla převlíct. Když jsem se vrátila už na mě čekal.
"Dneska tě naučím sebeobranu, která je hodně potřebná." zdělil mi. "Fajn!" odpověděla jsem mu a pak se zamyslela...Fakt zním jako Rose. Dal mi povel abych udělala první výpad a já ihned vyrazila. Pěst...rychlý uhýbný manévr...ááá..buch! Najednou jsem se ocitla přišpendlená na zemi a nade mnou se skláněl Dimitrij. "Jsi rychlá a silná." zašeptal mi. "Ale ne tak jako ty." odpověděla jsem mu. Najednou se začal pomalu naklánět k polibku. Mé srdce zplašeně tlouklo.
Když už jsme se málem políbili...tak jsem se probrala. Stála jsem u vrat staré školy a dívala se někam do neznáma. Dotkla jsem se rukou svých rtů a zhluboka se nadechla..."I tak to bylo jako kdybych tam byla.!" zašeptala jsem do větru.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kebi Kebi | Web | 19. září 2013 v 11:38 | Reagovat

Hezké! Tahle rozhodně patří k nejlepším, které jsem zde četla!!! :-)

2 rainbowdreams rainbowdreams | E-mail | Web | 27. září 2013 v 18:35 | Reagovat

Děkuji moc! :) ;-)

3 Nora Nora | E-mail | Web | 30. prosince 2013 v 9:55 | Reagovat

Nic proti tvým cucákům, ale koukej změnit pozadí nedá se to na tom číst!!!!!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama