Sen a pouze jen sen?!...

14. října 2011 v 23:12 | Nina |  Povídky
Kapitula 1-
Halloween...S touhle vzpomínkou jsem se probudila.Tenhle svátek opravdu nemám ráda.Před deseti lety při Hallowenu umřel můj milovaný táta.Ten den si pamatuju velmi dobře.Ráno jsme všichni vstali a začali jsme zdobit dům, pak když jsme byli hotoví a všichni jsme byli tak šťastní, že se nám výzdoba povedla, tak tátovi zavolali z práce, že ho tam potřebují ať ihned přijede.Táta jim říkal, že dnes si vzal volno, proto aby byl se svou rodinou, ale oni ho tam nutně potřebovali, musel jim odpovědět, že za několik minut je tam.Slíbil nám, že se dlouho nezdrží a hned jak to bude možné, přijede.Odjel a mi mu zamávali.To bylo naposledy co jsme ho viděli.Vrátili jsme se z mámou domů a začali jsme chystat večeři, chtěli jsme udělat speciální helloweenskou večeři.Ona vařila a já chystala stůl.Za hodinu a půl volali z nemocnice, že táta měl nehodu a nepřežil ji.Máma se zhroutila a já jsem tomu nechtěla věřit, křičela jsem, že lžou a že táta je živý a za chvíli se vrátí domů...Ale skutečnost byla jiná.Ještě ten den k nám přijeli tátovi rodiče a babička se rozbrečela,děda nebrečel ale bylo vidět že to dlouho nevydrží.To bylo poprvé co jsem ji viděla brečet, babička nikdy nebrečela vždycky mi říkala, když jsem spadla z kola, že brečí jen ubožáci a tak jsem ji vždy poslechla a přestala jsem brečet.Dneska jsem věděla, že toto neplatí.Babičce umřel její jediný syn, v téhle situaci by brečel každý.S mámou jsme se rozhodli, že se k nám nastěhují babička s dědou.Ten den opravdu nesnáším...Dneska je opět Halloween a já doufám, že se nic zlého nestane.Posadila jsem se na posteli a protáhla se.Koukla jsem se na budík bylo přesně 7:00.Vstala sem a zamířila do koupelny.Zamžourala jsem do zrcadla a spatřila jsem obludu."Fajn!"pomyslela jsem si."Teď se ani nemusím převíkat"dodala jsem.Vyžistila sem si zuby, upravila jsem si vlasy do culíku.Namalovala jsem si řasy a linky a šla jsem zpět do pokoje.Vykoukla sem z okna jak je teplo a zjistila, že není zas taková zima.Oblékla sem si džíny a tričko.Nacpala sem učení do tašky a utíkala po schodech dolů do kuchyně.Tam jsem našla babičku jak snídá palačinky, které udělal děda.Hned sem si vzpoměla, že mi je dělával táta a v tu ránu mě pálili oči.Rychle sem se napomenula.A uvítala babičku a dědu."Dobré ráno, jak ste se vyspali?"snažila sem se o veselý tón."Dobré ránko, my jsme spali jako dudci a ty jak pak ses vyspala?"odpověla babička."Dobře"odvětila sem, ale necítila sem se tak.Posadila sem se na stoličku a vzala si palačinku.Polila jsem ji javorovým sirupem a zakousla se do ní.Byla výborná přesně taková jakou dělával táta.Dojedla sem a podívala se na hodinky bylo přesně půl."Sakriš" zanadávala sem, popadla tašku, vyběhla ke dveřím a nazula si boty."Ahoj už musím uvidíme se večer, pa" zakřičela sem ode dveří a zabouchla je.Běžela sem po chodníčku k autu.Nastartovala sem a vyjela."Bože...to bude zas den" pomyslela sem si.

Kapitula 2
Zaparkovala jsem na svém obvyklém místě u malého lesíčka, který je hned před naší školou.Vystoupila jsem a zamkla auto.Zamířila jsem do školy na hodinu biologie.Ještě jsem se stavila u své skřínky a vyndala pár učebnic.Pak jsem zamířila do třídy.Cestou mě pozdravilo pár spolužáků tak jsem se na ně musela hezky usmát a pozdravit ale pak jsem opět nahodila svůj obvyklý výraz.Sedla jsem si do lavice, vytáhla učebnici a sešit do biologie a začala jsem si kreslit do sešitu.Po 5 minutách zazvonilo a do třídy vešel Profesor Smith."Vemte si papír tužku nebo propisku a slečna Reedová, půjde za mnou si popovídat" s tímto se zvedl a došel ke dveřím kde na mě čekal.Zvedla jsem se a nadechla jsem se.Vyšla jsem za ním.Šli jsme do jeho kabinetu.Sedl si do svého křesla a mě pokynul ať si sednu.Sedla jsem si a čekala co se bude dít.Chvíli jen tak dumal ale pak mě řekl."Katharino ty víš, že jsem pro každou legraci ale to co jsi provedla nebylo vůbec zábavné."Nechápavě jsem na něj koukala a pak jsem řekla"Co přesně jsem provedla, protože nevím o čem mluvíte nic jsem neprovedla, vždyť mě znáte""Neříkej a proč mě každý koho se zeptám říká, že si to provedla ty?"dodal."Cože??! O čem to sakra mluvíte já nevím o co jde!"skoro jsem křičela."Uklidni se, jde o to, že minulou noc se někdo vkradl do mého kabinetu a ukradl mi pár osobních spisů, které se týkají školy o to jde a rád bych je dostal zpět"byl už rudý vzteky."Ale jak je mám vrátit když je nemám a ani jsem je neukradla?!"hájila jsem se."Jestli ty je nemáš tak kdo je má?"ptal se."Já nevím, jak to mám proboha vědět!"byla jsem už zoufalá."Dobře jestli je nemáš ty tak mi přiveď viníka" tímto ukončil náš rozhovor.Odcházela jsem naštvaná, zoufalá a bezmocná."To je snad zlej sen!"brblala jsem si.Vrátila jsem se do třídy zrovna když zazvonilo.Zvedla jsem tašku, dala do ní učenici, sešit a šla jsem na další hodinu.Celý ty hodiny jsem přemýšlela co to mělo znamenat a proč to někdo svalí zrovna na mě.Když skončila škola tak měla být diskotéka.Pořádá se každý Halloween ale mě tam nikdo nikdy neuvidí."Čau tak co pomůžeš mi vybrat něco na sebe?Víš že si mi slíbila, že mi pomůžeš s výběrem oblečení na tu párty!"zakřičela na mě z dálky má nejlepší kamarádka Taylor až jsem se jí lekla."Bože nemusíš na mě řvát přes celý parkoviště, jo pomůžu ale nečekej ode mě že tam s tebou půjdu!"řekla jsem jí když ke mě přiběhla."To nemyslíš vážně, tu párty si nemůžeš nechat ujít!"koukala na mě nevěřícně."Ne nepůjdu a už se mě na to neptej, ale slyšela jsi o tom, že jsem prý ukradla nějaký osobní věci Profesora Smitha?"zeptala jsem se jí."Cože??! Kdo může vykládat takový blbosti?!"zvyšovala hlas."Až toho kdo to vykládá potkám tak...,, tak uvidí co já umím" řekla a nastavila pěsti jako by se s někým chtěla prát."Neblbni..." smála jsem se.Zasmála se se mnou a nastoupili jsme do auta.Vyjela jsem z parkoviště a jela k Taylor domů.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 krevjezivot krevjezivot | Web | 15. října 2011 v 19:48 | Reagovat

To je smutný začátek. :'( Ale vypadá to nadějně. Pokračuj. :) Promiň, že se ptám, ale kolik to je let?

2 rainbowdreams rainbowdreams | 15. října 2011 v 23:14 | Reagovat

Děkuji :) ale jaksi sem nepochopila na co ses ptala :D jetsli ses ptala kolik mi je tak je mi 16 :)

3 krevjezivot krevjezivot | Web | 16. října 2011 v 15:30 | Reagovat

[2]: Panečku! Tipovala jsem ti kolem osmnácti. :) Píšeš opravdu skvěle.

4 rainbowdreams rainbowdreams | Web | 16. října 2011 v 16:21 | Reagovat

Fakt? Tak to je dobrý já bych sebe tipla tak na čtrnáct :D ale jinak děkuji a tobě je kolik? jeslti se můžu optat :)

5 krevjezivot krevjezivot | Web | 16. října 2011 v 18:30 | Reagovat

[4]: :D Můžeš. Mě je právě tech čtrnáct. :D

6 rainbowdreams rainbowdreams | Web | 16. října 2011 v 18:48 | Reagovat

:D já bych tě tipovala tak na 17 let :D :) píšeš velmi dobře no spíše skvěle!tvoje povídky jsou přímo excelentní! :)

7 krevjezivot krevjezivot | Web | 16. října 2011 v 18:53 | Reagovat

[6]: Fakt? Tak to je hustý! :D Díky.
Kdy budeš pokračovat další kapitolkou? :)

8 rainbowdreams rainbowdreams | Web | 16. října 2011 v 20:27 | Reagovat

Ještě nevím :D ale určo si na to najdu čas a napíšu druhou kapitolu, vidím to na zítřek :D

9 Nora Nora | E-mail | Web | 30. prosince 2013 v 9:20 | Reagovat

"Zamžourala jsem do zrcadla a spatřila jsem obludu." Raní zkušenost každé dívky :-D kdy bude pokračování? Za sto let?  :-D

10 Nora Nora | E-mail | Web | 30. prosince 2013 v 9:41 | Reagovat

Hmm jsi jako ja spousta začátků a konce v nedohlednu :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama